Lepeniční stavba (Pise-Bau) aneb stavění z upěchované země.

§. 229.

Pod slovem lepeniční stavba vyrozumíváme umění, zdi a stavení všeho způsobu z upěchované země aneb hlíny stavěti.
Zdi, kteréž se z nepálených cihel dělají, záleží sice také veskrz z hlíny; jelikož ale tato do cihel zformovaná jest, a tyto pomocí hlíny na sebe vyrovnávati a vázati se musejí, záleží taková zeď, an se vazká hlína s usušenými cihlami nejen neráda dobře spojuje, nýbrž nikdy jedním tělesem se nestane, vždy jen z nesčíslných, na sebe a vedle sebe vyrovnaných a vazkou hlínou na jistý způsob slepených dílků neb kousků, s kterýmiž se po dalším čase nevyhnutelně to stane, co jsme v předcházejícím 227. §. byli řekli.
Zcela jináče bývá to ale při lepeniční stavbě, při kteréž zdi z pevně upěchované, v jediné těleso ztvrdlé hlíny záleží, kteráž ještě mnohem pevnější bývá, než hlína aneb zem ve svém přirozeném tvrdém stavu býti může.

§. 230.

Počátek lepeniční stavby.

Lepeniční stavba není nejen žádný nový vynález, nýbrž prastarý způsob stavění.
První lidé bydleli, spravujíce se dle zvířat, v jeskyních, které od přírody utvořené nalezli, a jež si dle potřeby zřídili a rozšířili, aneb při jich nedostatku a nepohodlnosti takové si umělecky na přívrších vykopali.
Toto bydlení v zemi a zemí nesnášelo se ale dlouho s šlechetnější lidkou přirozeností, a potomci prvopočátečního kmene, dle toho, jak buď kočující život vedli, aneb se někde usadili, vystavěli si v první případnosti buď boudy z chvojí aneb stany ze zvířecích koží, v druhém případu ale byty nad zemí, kteréž buď ze stěn oktouhlých neb z přitesaných břev, aneb z pěchované země a nad tím z jednoduché střechy záležely.
V jižní Francii a ve Španělích jest potud ještě sídlo lepeniční stavby, kterouž tam cvičení a obratnostt ve způsobu stavění, jakož obyčej a zkušenost uznaných předností jejich zachovaly.
V našich zemích naproti tomu jest tato stavba cosi nového, a může pouze, jako všecko nové, zápasíc s mravy, obyčeji, předsudky, nepovědomostí a nepodařením svým časem a podle zkušenosti aspoň místem obecnější se státi, což i v skutku zasluhuje.

§. 231.

Užitečnost lepeniční stavby.

Mnohé přednosti této stavby nedají se ani nepoznati, ani zapříti; její vychvalovači zajíždí však náruživě příliš daleko, tak že se při nejušlechtilejší skrovnosti smíchu udržeti nemůžeme, když je dokazovati slyšíme a čteme, že lepeniční stavba všechny ostatní způsoby stavby převyšuje, že dům z lepenice lepší jest, než dům z nejlepšího staviva, a že se celé paláce z lepenice stavěti dají.
Že lepeniční stavení před stavením z nepálených cihel přednost zasluhuje, to jsme již sami potvrdili; že tudíž v místech, kde dobrý suchý kámen k stavění není, aneb s velikými outratami lámán a dovážen býti musí, kde to s vápnem a pískem rovněž tak vyhlíží, kde dříví drahé jest: tam jest lepeniční stavba na svém místě, a tak také lepeniční stavba pod jistými výminkami zajisté prospěšná a následování hodná.

§. 232.

Výhody lepeniční stavby.

Výhody lepeniční stavby náleží v následujících věcech:
1. V možnosti, že i tam můžeme pevná stavení stavěti, kde nedostatek dobrého kamene k stavění, cihel, vápna a písku jest.
2. V malých outratách stavby.
3. V té okoličnosti, že se, zvláště když si lid na ten způsob stavění zvykne, a když si sedlák sám potřebnou známost, cvik a obratnost získá, jen málo řemeslníků k tomu potřebuje.
4. Že stavivo na větším díle na místě k naleznutí jest, aneb aspoň příliš vzdálené není, a tudíž se mnoho drahého dovážení uhospodaří; zvláště
5. an to právě hlína býti nemusí, ježto se každá vazká zem k tomu se hodí, a jesto i tato, pevně spěchovaná, trvanlivé zdi poskytne.
6. V tom, že se tím stavění ze dřeva vyhneme, kteréž lesům škodí a časně hnitím, častěji pak ohněm zkázu bere.
7. V trvanlivosti.
8. V bezpečnosti proti ohni.
9. Že poskytuje suché a zdravé bydlení.
10. V rychlosti vystavění a snadnosti opravy.

§. 233.

Vady a nedostatky lepeniční stavby, a potřebná prozřetelnost při tom.

Naproti tomu musíme na následující nedostatky hleděti a potřebné prozřetelnosti šetřiti.
1. Ve vlhkých gruntech a na místech, kdež častější zátopy bývají, nehodí se ta stavba, lečbychom taková stavení až po výšku možné povodně z kamene vyvedli.
2. Musí takové stavení před působením vlhka z důli a dešťové vody s hůry chráněno býti. Pravda jest sice, že hlína mokru odolává, zkušenost ale přece velí, této prozřetedlnosti šetřiti.
3. Že žádného klenutí dělati nesmíme.

§. 234.

O příhodných způsobech země k lepeniční stavbě.

Vůbec jsou všechny druhy hlíny a země k lepeniční stavbě příhodné, vyjmouce příliš suchý písek a příliš tučný jíl. Prvnější nestojí zhola za nic, jíl ale může se přimíšením písku aneb hubené země dobrým stavivem státi. Vůbec máme se při tom chrániti, abychom hubené zemní a hlínové druhy suše, a tučné příliš mokře nespracovali, v prvnější případnostidrolila by se zeď, v druhé pak by se trhala.
Žádné míchání druhů, kteréž se od přírody v tučné neb hubené půdě nachází, není lepeniční stavbě škodllivé. Pohým šlapáním nohoma a bijáky povstane z ní pevná hmota, a čištění hlíny jest docela zbytečné. Ano i přezimování po delší čas není tu potřebné.
Kdyby se na vlastním gruntu na povrchnosti příhodná země k lepeniční stavbě nenalezla, nevydávejme hned za to peníze, abychom ji od souseda kupovali aneb z dálky přiváželi, nýbrž kopejme hlouběji, an se dosti často u větší hloubce potřebná hlína neb země nachází.
Ostatně poskytuje hlína nejlepší lepeniční zdi. Co se její dobroty a nakládání s ní dotýče, nahlédněme, co se o hlíně k dělání nepálených cihel řeklo.

§. 235.

Připravování zemních druhů k lepeniční stavbě.

Má-li zem od přírody potřebnou vazkost, aneb dala – li se jí přimísením, nepotřebuje žádné jiné umělecké přípravy. Pouze ji vykopáme, od kamenů a kořenů vyčistíme, a hned v její přirozené vlhkosti šlapeme a pěchujeme.
Více staviva nesmíme si připraviti, leč co jedním dnem spotřebovati můžeme, aby hromádky příliš nevyschly, ačkoli že je přikrytím prkny aneb slamou tak dobře před vyschnutím jako před přílišnou mokrotou v čas ještě ochrániti můžeme.
Nenalezne-li se vazká vlastnost země v přirozeném svém mísení, a jsme-li nuceni, ji mícháním hubených a tučných zemí umělecky připravovati, musí se to mísení s největší pilností státi, aby hmota veskrz stejná byla.
Vyschnou-li hromádky náhodou přílišně, musíme zemi kropením s kropícími konvemi takovou vlhkost opatřiti, jakovou ve svém přirozeném vlhkém stavu mívá, namoknou-li ale deštěm přílišně, musíme ji až na nadřečený stupeň vyschnouti nechati. Že v obojí případnosti pilné překopávání potřebné jest, netřeba připomínati.

§.236.

Stavění lepeničních zdí.

Při vyhánení lepeničních zdí příjde všecko na to, aby zem dokonale upěchována byla. Abychom to vycílili a zároveň obě zední ploskosti kolmé, hladké a rovné obdrželi, jest k tomu formy potřeba.
Forma ta záleží (Tab. VIII Fig. 199 ABC) ze tří stejně dlouhých a stejně tlustých prken v jejich celé délce, kteréž na sebe hranami kladeny, na zevnitřní straně příčnými lištami 4 neb 5′ od sebe vzdálenými a přibitými spojeny a na vnitřní straně ohoblovány býti musejí.
Jelikož ale i kratší zdi stavíme, potřebujeme více forem rozličné délky. Ty se ale nezhotovují kvůli jediné stavbě, nýbrž slouží po dlouhý čas ke všem příštím stavbám, a tudíž zhotovují se jen jedenkráte. Abychom s nimi snadněji nakládati mohli, upevníme na ně dva železné kruhy (Fig. 199 BCc, Fig 203 Ab).
Mimo tuto dlouhou formu budeme i čelních forem dle rozličné tloušťky zdí potřebovati, abychom zdí na rozích zavříti mohli (Fig. 200), a ty se za lištny zastrčí, jichž na vbitřní strany dlouhé formy, tam, kde se závírka zdí nachází, přibijeme, Fig. 199 A a. U prostřed každé lišty jest na 4″ čtyř hran velká díra pro závoru; závory se po postavení formy prostrčí a šíjny, pro kteréž v závorách díry udělány jsou, se upevní, Fig. 201 a b, Fig. 202 a 203 a, Fig. 199 b.
Tyto závory slouží k tomu, aby formu dohromady držely a pak aby se formovní tabule přísně rovnoběžně postaviti mohly a při pěchování země neustoupily.
Díry pro závory musejí tudíž přísně naproti odsě státi a něco širší než závory býti, aby se (když kus zdi hotov jest a forma se rozebírati musí, aby dále postavena byla) snadně vytlouci daly.
Jelikož tyto závory, a vlastně vzdálenosti jejich děr pro šíjny dle tloušťky každé zdi měřiti se musejí, bude jich i více pro rozličné tloušťky potřeba.
Obmyslíme-li tedy lepeniční zeď stavěti, postavme, když byl základ na střevíc nad povrchností zemní vyzděn a vodorovně vyrovnán, nadpopsané formovní tabule na kraje základní zdi (Fig. 201) s hladkými stranami do vnitř, a tak daleko od sebe, jak zeď široká býti má, zstrčme závory a zaklínujme je, když forma jak vodorovně, tak i postopádně vyměřena byla.
Nyní se postaví někteří dělníci do formy, jiní přinášejí připravenou zem zponenáhla, kteráž se od oněch do rovnosti rozšiřuje, a díle (holýma) rukama, dílem ručními bijáky pevně pěchuje, přičemž pozorovati sluší, aby zem všude stejně a zvláště hustě ke stěnám formy se pěchovala.
Když jest na ten způsob forma zouplna naplněna a nabita, otřeme ji nahoře a rozebereme, abychom ji opět vedlé postaviti mohli, tak po sobě pokračujíce. Když formu svundáme, jest zeď ještě měkká, na vzduchu však brzy ztvrdne.
Na ten způsob stavíme všechny hlavní a příční zdi až do výšky k okenním poprsníkům, kteroužto potřebnou výšku buď forma již má, aneb mají-li okna výše státi, ještě druhá dle potřeby vysoká vrstva dělati se musí, Fig. 203 A.
Rohy zdi se dělají, když dvě formy v náležitém úhlu prosti sobě postavíme a k nim schválně zhotovenou rohovou formu přisadíme, a železnými skobami upevníme, Fig. 202 c d.
Mohli bychom snadno mysliti, žebychom rohy i takto dělati mohli, kdybychom dvě formy do úhlu tak k sobě přistavili žeby obě vitřní tabule o tloušťku zdi zpět stály, to ale nejde, jelikož by díry k zastrkování závor, které přísně proti sobě státi musejí, se postrčily.
Též není radno, zední roh pouze přivtělením čelního kusu (Fig. 199 a, Fig. 200) dělati, an pouhé přirážení druhé zdi po délce její dobrotu nečiní, tím méně u rohu, při němž potřebujeme jest, aby dvě hromady se srážející zdi dokonale svázané těleso působily, a aby tudíž odloučení neb štěrbina povstati nemohla.
Při vyhánění a vázání příčných zdí nemůže se ale jináče nakládati, leč že je k hlavním zdím přisadíme. Zde to ale jde; toliko musíme při přistavování obě zdi navlažiti a hotovou hlavní zeď, na místě, kde se příční zeď přistavěti má, poněkud prosekati, aby zdi dohromady zasáhaly a se jistým způsobem spekly.
Když jsme na ten způsob všecky zdi až k výšce okenního poprsí vyhnali, zasazujeme dřevěné trámy a pracujeme, pokud tyto dosahují, s kratšími formami; když jsme se ale nad výšku oken dostali, vezmeme opět delší formy. Při té příležitosti musíme připomenouti, že nejen veřeje ale i rámce pro okna na stranách, které ke zdím jsou, hluboko vyžlabkovány býti musejí, aby zapěchovaná hlína k jejich upevnění do nich sahala.
Abychom ve vysších vrstvách formy postaviti mohli, musíme jak na zevnitřní tak na wnitřní straně v přiměřených odlehlostech ke zdi kolmé štenýře na stavěti, Fig. 203 A a B. Ty spojme příčkami, kleštěmi n nazvanými, a zachováme je v jejich směru.
Tyto příční kleště zařežeme podlé ustanovené tloušťky pro tuto zeď na půl dřeva, ze strany posadíme je na stěníře , a položíme je, kde záwory formy jsou (Fig. 201. a), aby totiž jedno druhému nepřekáželo, jakž Fig. 203 A ukazuje. Díry, kteréž po vytažení závor a po svundání formy a po kleších ve zdích zůstanou, zadělají se pouze rukami z obou stran a zapěchují se ze strany.
Nad špaletami otvorů pro dveře a okna přeložíme buď ohoblované a k sobě přiražené fošny, aneb tyto otvory podlé ramanatového oblouku zapažíme a na způsob klenutí pouze zemí vypěchujeme.
Na ten způsob pokračujeme až jsme pro náklopníky obdrželi, kteréž se napotom kladou a zdi se ještě nad ně k položení pozednice docela vyvyšují.

§. 237.

Další připomenutí o lepeniční stavbě.

K tomuto celému, tuto předepsanému stavění jest pouze jediného zedníka potřeba, kterýž olovnici má a vůbec všecko řídí a zpravuje; všickni ostatní dělníci jsou pouze podávači (nádeníci.)
Výhodno jest, stavbu nepřeháněti, nýbrž každé vrstvě nějaký čas k vyschnutí, ztvrdnutí a sesazení se ponechati. KKdybychom stavbu překvapili, mohlo by se snadno přihoditi, že by se některá zeď vydmula, toby ale nebylo právě na škodu, jen že by to něco více práce způsobilo, an-bychom taková břicha dle olovnice ostrou sekerou přisekávati museli.

§. 238.

Římsy na lepeničních staveních.

U docela sprostých stavení, které se z lepenice dělají, není žádné římsy potřeba, nýbrž dávají se pouze prkence při trámových o něco vystupujícíh koncích. U stavení lepšího druhu udělejme poschodní římsu z pálených cihel.

§. 239.

Omítka lepeničních zdí.

Všecko, co se v paragrafu 227 a 228 o omítce stavení z nepálených cihel řeklo, platí i tuto spohým toliko rozdílem, že by – jelikož lepeniční zdi nižádných spar nemají, nýbrž pouze hladkou povrchnost – na nich omítka tím méně držela. K zachycení omítky musejí se tedy místo spar hustě a notno hluboko a sice s hůry dolu křívé díry protlouci, k čemuž takového nástroje s prospěchem potřebovati můžeme, jakýž ve Fig. 204 vyobrazen jest.
Když jsou díry vytlučeny, musejí se dobře vymesti a navlažiti, načež ovrhování počne.
Maltu k tomu připravujeme následujícím způsobem: k obyčejné ze dvou dílů ostrého písku a jednoho dílu kašeného vápna připravené maltě beřeme tři díly vyplavené hlíny, zamícháme všecko v jednu hmotu hodně dohromady.
Když zdí pouze ohazujeme, učiníme dobře, když do malty sekané štětiny, posřižky postřihačské, kravské chlupy a t. d. přimícháme.
Dobře prospěje, když ovržku dvěma díly vápna a jedním dílem popele, neb prosátého písku přetáhneme, pokud ovržka a omítka jestě měkká a vlhká jest. Můžeme-li do té míchaniny volské žluči nebo krve přimísiti (jak se již při bílení stavení z nepálených cihel řeklo), poslouží to velmi dobře.
U vnitř omítají se pouze ty plochy zdí, na kteréž vlhko působiti může. Na suchých místech postačí, když zdi pouze míchaninou