To, že se městys Slup (ZN) může pyšnit nejen panským mlýnem a rybárnou. ale i pozoruhodným souborem podélně průjezdných válkových stodol, je odborníkům i zájemcům o historické konstrukce z nepálené hlíny všeobecně známo. Většina těchto „stodol“ vznikla  až na na konci 19. století, kdy byla přistavěna do závěra dvorů usedlostí, a de facto sloužila spíše jako kolny (stodoly v situované při zákumenních cestách prakticky všechny zanikly). Pozornost poutají především tím, že jsou postaveny z válků. Pod termínem stavby z válků, což už ne všichni rozlišují, se přitom skrývají dva základní technologické postupy: války ručně kladené – vrstvené a války pěchované do bednění (podrobněji se s těmi tradičními technikami vrstvených hliněných konstrukcí můžete seznámit v článku Jak se zdilo a nezdilo z hlíny).

Se stodolami ve Slupi nás pojí řada vzpomínek. Byly to první válkové stavby na Zojemsku, které se nám podažilo rozpoznat, když jsme se po roce 1980 začali intenzivněji zajímat o lidovou architekturu, V roce 1989 jsem se pak jako čerstvý zaměstnanec oddělení lidové architektury, technických památek a archeologie tehdejšího SÚPPOP vydala pořídit jejich fotodokumentaci pro návrhy na prohlášení za kulturní památky. V zamlženém zimním ránu se tehdy za mnou na humně objevila silueta neznámého muže, který mě nejprve z povzdálí sledoval a pak oslovil. Na jeho dotaz kdo jsem a co pohledávám  tak blízko státní hranice. jsme ho obšťastnila přednáškou na téma staveb z válků v širším kontextu historických konstrukcí z nepálené hlíny. Tím jsem ho zřejmě utvrdila v přesvědčení, že sledoval opravdu podezřelé individuum, takže pak šel za několik kroků za mnou dokud jsem neobešla celá humna. Doprovodil mně tehdy dokonce až zpátky do Znojma. Já jsem šla pěšky a on se za mnou šinul krokem autem ještě s dalším pomocníkem, kterého si stopnul.

Čtyři ze slupských stodol byly prohlášeny spolu s usedlostí čp. 49 za kulturní památky v roce 1991. Dostaly se do obecného povědomí odborné veřejnosti, Prezentovaly se na konferencích, psalo se o nich, navštěvovaly je exkurze, dostaly se na mapy hliněných domů…

Slupské stodoly nemohly chybět na programu exkurze projektu Down to Earth / Zpět na zemi – Hliněné stavby ve střední Evropě (společné českorakouské aktivity Mobility, na níž spolupracuje Národní památkový ústav, Archaia o.p.s. a IVA – ICRA Institute for Comparative Research in Architecture). Na místě usedlosti čp. 49 i její stodoly je dnes již jen oplocený zatravněný pozemek, který nepotěšil přítomné památkáře a architekty, ale zaujal archeologickou část expedice. Debatu o tom, která ze stodol byla postavena z válků ručně do zdi kladených a která z pěchovaných do bednění jsme tedy museli omezit na  dochované stavby. Jsou mezi nimi i ty, které sítem návrhu na prohlášení před čtvrtstoletím propadly i  nově odhalené pod opadávající omítkou. Pořádně vyfotit půjdou až opadá listí, třeba zase v lednu. A návrh na ochranu? Má vůbec smysl, když po letech tahanic z památky zbude jen popis v Památkovém katalogu a pár fotografií?

Stodola a dům usedlosti čp. 49 ve Slupi; foto Z. Syrová 1989Rakouští kolegové měřící a odebírající vzorky z pozůstatku domu čp. 49; foto Z. Syrová 2016